WILLYTEAM

   17.-28.1.2019 Truk lagoon

Mekka vrakového potápění, celý článek zde.

22. - 29. 9. 2018 Vraky Malty

Po pečlivé přípravě, jejíž začátek lze vystopovat až zpátky do mrazivých dní počátku letošního ledna, konečně nastává den D a my se scházíme v letištní hale na Ruzyni. Po dlouhé době si připadáme jako opravdoví cestovatelé a ne trapní batůžkáři – vozíky na zavazadla překypují narvanými taškami a probíhá poslední optimalizace váhy příručáků – půl automatiky a dvoje bonbóny sem, jednu ponožku tam, ještě tři flašky Coly mezi spodky a je to. Po krátké edukativní vložce na téma „výhody internetového odbavení (0 lidí u přepážky) vs. papírové odbavení (100 lidí u přepážky)“ (ovšem – je to marný, je to marný, je to marný…) se konečně naloďujeme a po chvilce laškování kapitána na téma "prošvihli jsme slot, další možná za hodinu" se přece jen Airbus nakonec dává do pohybu a za chvilku už se odlepuje od ruzyňské runwaye. Dobrodružství může začít.  Celý článek zde.

15. 9. 2018 Slověnický Mlýn

U Českých Budějovic je Lišov, u Lišova Slověnice a u Slověnic Slověnický Mlýn. A právě tady se letos sešli skalní kačeři na 8. Máchání s Willyteamem. Přípravy vypukají samozřejmě už v pátek – protože víme, že je to sem dost daleko a neočekáváme masy, o to více bychom chtěli, aby si to účastníci užili. Kromě běžného logovátka na plošině ve 3 metrech je proto pro aktivnější zájemce vyvázaná i trasa kolem většiny lomu. Ráno to dlouho vypadá, že účast opravdu nebude valná, ale kolem deváté se začínají objevovat první známé a pak i neznámé tváře a nakonec se, přes páteční a částečně i sobotně-ranní nepřízeň počasí, v areálu sešlo skoro 40 Statečných. Ti, kteří letos chyběli, mohou jen litovat – prostředí bylo komfortní, počasí nakonec v podstatě ideální – a jako bonus stačilo udělat pár kroků do lesa a těch hub… V jedenáct se jde na to, všechno běží jako na drátkách, naši průvodci jedou jako fretky a tak se krátce po druhé vynořuje z hlubin lomu naše poslední oběť s hubou od ucha k uchu a je hotovo. Slunce svítí, v bufáči se podává naprosto skvělá zelňačka a domácí klobásky a panuje všeobecná pohoda. Dokonce i sluníčko se rozvzpomnělo na dobré vychování a statečně se prodírá skrz mraky. Takže i letos se dobrá věc podařila a snad se všichni v nejméně stejném počtu uvidíme i napřesrok :-)

2. 9. 2018 Borek

Šroubek, Pavlík, Kačka, Hanka, Rozruch, Lucka, Marina, Tom, Honha, Marcela, Willy! Tak přesně tolik se sešlo v neděli dopoledne na Borku ponoru chtivých lidiček, doufám, že jsem na někoho nezapomněl:-). Tak takováto účast tu již dlouho nebyla. Bylo sice trochu pod mrakem, ale to nás vůbec nemohlo rozhodit. Vyházíme cajky z aut, rychle je nastrojíme, mezitím kecáme, protože někteří se neviděli již hodně dlouhou dobu. A hurá do vody. Jsou tu vidět hejna wokounů a plotic, několik štik, jeden sumec, dokonce i jeseter, ale hlavní atrakcí kvůli, které jsme sem jeli jsou mraky sladkovodních medůzek. Pod vodou strávíme něco přes hoďku a lezeme postupně ven. Po sdělení všech podvodnickejch zážitků a naházení všech těch krámů do aut se přesunujeme na zaslouženou dekožranici do penzionu Na Písku. Je nás tolik, že musíme srazit tři stoly dohromady a pak se tam konečně všichni vejdeme:-). Jídlo je willnikající, obsluha příjemná, co víc si přát. Tak takhle by to mělo vypadat na každém ponoru, děkuji všem za příjemně strávenou neděli:-). Zdraví vás kosatka Willy.

8. - 16. 7. 2018 Very nice Vodice, aneb nemám probléma.

Celý report zde.

 

23. - 24 .6. 2018 Guláška – jezero plné slunečnic

Přesně po roce se vracíme na místo činu, kde Kačka dokončila OWD kurzík. Tentokrát jen Toma střídá Honha, ale raději popořádku.
Rendova parta Dive Travel pořádá klubový výlet a jelikož jsme u nich s Kačkou tak trochu zdomácněli, nemůžeme si to nechat ujít. Již týden před akcí trápím Jiříka s foukáním a ten fučí a fučí. V pátek večer před odjezdem doslova vybílím kumbál s lahvemi. Na základně se nedá moc spolehnout na foukání a hlavně týnecký vzduch chutná skvěle. Večer trošku znervózním. Lidičky co už jsou na místě hlásí pořádnou bouřku a totálně rozbahněnou příjezdovou cestu. Své tvrzení dokládají kupou fotek cesty, připomínající tankodrom :-) Jo a ještě jedna věc mi v pátek zamotala hlavu. Při ranní kávě mi pípla zpráva. Píše Marcelka Barakuda z Pagu. „Ahoj Šroubku, dorazili jsme na Pag a je tu krásně. Ovšem pro tebe nemám dobrou zprávu. Na hranicích jsem zjistila, že nemám svůj pas, ale Kačky. Tak kdybyste jeli na Slovensko, asi máte problém! :-( „Teď jen aby nás nechytli policajti, problém by to určitě byl…
Ráno nemůžeme dospat. Vstáváme již úderem čtvrté hodiny a krátce po půl páté vyzvedáváme Honhu. Cesta ubíhá parádně a kilometry padají. Máme vlastně jen jednu krátkou zastávku na kafčo. Před hranicemi Kačka přesedá dozadu a dělá, že tem není :-). Přijíždíme k jezeru a jakmile opustíme pevnou asfaltku, začíná oraniště. Najít dobrou stopu je úkol nadlidský a projet zase úkol nadfordí. Máme štěstí! Sice to bylo mnohdy se škrtnutím a plavání, ale nakonec parkujeme hnědý Transit před základnou.
Voda vypadá lákavě a tak dlouho neváháme. Šup do cajků a hrrr do vody. Pro Kačku první ponor v sucháči. Nejprve krátké cvičení na platech a pak si již jdeme prohlížet místní atrakce. Honha cestou odlovuje místní kešku. Chvíli na něj čekáme, keš se musí logovat na hladině, což je vskutku přiblblé. Následuje prohlídka aut a potopené loďky. V 80 minutě se vynořujeme a jdeme se přivítat s kamarády, co mezitím dorazili. Před druhým ponorem se pokouším z Rendy tahat rozumy jak co nejvíce Kačence pod vodou pomoci. Nakonec se mi ho podaří přemluvit na pár minut počátkem ponoru. Pár minut se protáhne na čtyřicet pět. S Honhou jen pozorujeme, jak Kačka cvičí a proháníme slunečnice, kapry, okouny a parmice pod platem. Jakmile je cvičení u konce, domlouváme se na změně původního plánu ponoru. Zkracujeme jej a vyrážíme jen k telefonní budce a na prolejzačky. Beru pro jistotu Kačku na dlouhou hadici a trénink pod vodou pokračuje. Tentokrát cvičením ve sdílení vzduchu :-) Před prolejzačkama už dýcháme každý ze svých bomb a docela se zde vyřádíme. Dnes už potápko stačilo. Stavíme stan a pochutnáváme si na skvělém pivu z Kácova. Netrvá dlouho a rozpalujeme gril. Honha se ujímá funkce grilmistra. Základnou se line vůně klobásek a krkovičky. Do stanu mířím až když ručičky hodin minou druhou hodinu po půlnoci. Ráno se trochu pereme se vstáváním. Ovšem není zbytí, než přijedou majitelé základny, musí být uklizeno a složené stany. Probouzíme se však až ve vodě :-) Oproti včerejšku je lepší viditelnost. Projíždíme místa, kde se nám včera nejvíce líbilo, a konečně i trochu fotíme. U lodi se na nás připlaval podívat kapitální sumec. Nakonec opět prolejzačky a blbnutí v nich. Nic naplat, už nám nezbývá moc vzduchu. Tak honem z vody a jdeme balit. Moc se nezdržujeme, bůhví co nám odpoledne D1 přichystá… Bahnitá cesta naštěstí vyschla, tak se jen opatrně vyhýbáme dírám a brázdám. Oproti včerejšku pohoda. Parádní víkend na Gulášce končí. Jsme nadšeni, myslím, že jsme zde nebyli naposledy :-) Kačka, Honha a Šroubek

17. 6. 2018 Slověnický mlýn

Rok od roku je obtížnější vybrat lokalitu pro pořádání tradičního potápěčského Geo-Eventu. Zpravidla již s příchodem léta víme, kam kolegy kačery pozveme. Letos nám tipování, vybírání a rozhodování docela trvá. Není se čemu divit, mnozí návštěvníci jsou stálicemi a nechceme je přeci zklamat. Na doporučení dvorního vodiče kačerů pod vodou, vyrážíme otestovat lokalitu Slověnický mlýn. DVD nám lokalitu doporučil nejen pro krásné okolí, zarybněný lom, sympatického pana domácího, ale hlavně zde absolvoval několik vědecko-rekordních pobytů v kesonu. Přijíždíme do prostředí útulné ekofarmy. Naštěstí není ještě turistický sezóna, to by zde byl pořádný mazec. Teď nás vítá jen pan domácí a opodál stádo koz. K lomu se jede přes brod, tak první kdo se namočí je Tranďák.
Lom je maličký, stráně nad ním zarostlé a voda v barvě bílé kávy. Zatímco nasloucháme povídání o historii lomu, stavbě kesonu a zajímavostem pod hladinou, v hlavách se nám již honí představy jak zde půjde, či nepůjde uspořádat event. Začíná se čím dál víc oteplovat, Pavlík s Luckou již trošku vyvádí, a zkoušejí zda okolní skála neudělá ozvěnu. Je tedy nejvyšší čas nastrojit se a utéct tomu výskání a křiku pod vodní hladinu. Jiřík nejprve bere Lucku na „hadici“ podívat se na kapry. Po chvíli se vrací a čeká až se do hlubin s ním vydá i Honha. Já jsem s Kačkou tradičně na chvostě, ale nevadí raději 3 zkontrolovat, než pak hasit problémy. Cesta ke kesonu je jasná a za chvíli se již vznášíme nad platem v jeho horní části. Sestupujeme dolů ke vstupu. Kačka cestou leští okýnka, aby bylo lépe vidět :-) Voda je teplá a na pohodu. Jsem rád, minule Kačka řádně promrzla tady to vypadá pohodově. Pohoda končí v 9 metrech kde nás v 18 stupňové pohodě bací voda o 11 stupňů studenější. Rychle tedy vplujeme pod keson a hurá z vody. Jiřík pomáhá s odstrojování seč mu síly stačí. Keson je doslova obrovský. Lezem s patra do patra, organizujeme skupinové focení a hovíme si v plastových křesílkách. Po dvaceti minutách jsme se již nabažili kesonu dostatečně jen kroutíme hlavami jak zde mohl DVD vydržet 5 dní.
Nastrojení nám dává nečekaně zabrat. Tentokrát jsme za Jiříkovu pomoc vděčni dvojnásob :-) Kačka v 7 stupňové vodě přes veškerou snahu o rychlé nastrojení řádně promrzla. Zbytek ponoru se tedy snažím držet ji v teplé vodě kousek pod hladinou. Pomalu obeplujeme lom kolem do kola a Kačka leze ven. Tam již čeká Honha a chystá si létadlo na focení lomu z výšin. Znovu se nořím a jdu se podívat do míst kde by měli být jeseteři. Bohužel mám smůlu. Po jeseterech ani památky, zato potkávám červeného, bílého a oranžového kapra. Dokonce zahlédnu i něco podobného zlaté rybce, ale než stačím vyslovit přání, ukáže mi ocasní ploutev. Jelikož nám kopjůtry počítaly čas pod vodou i při prohlídce kesonu, ukazuje mi počítač při vynoření 80 minut. A teď hurá na létání s Honhovou novou hračkou. Nejprve se dronovi moc nechce, ale pak si přeci jen dá říct. Mezi tím probíráme s Jirkou jak tedy s tím eventem a s panem domácím za jakých podmínek si nechá zaneřádit lom tlupou kačerů :-) Nejmladší člen výpravy se zase začne připomínat výskotem. Tentokrát prý z hladu. Balíme tedy svoje fidlátka a spěcháme na dekožranici. Hospoda Na kopečku nezklamala. Prostě parádní závěr nedělního výletu.
 

17. 6. 2018 Slapy-Skalice

 Předminulej tejden mě volali kluci Radek s Dr. Kozlem, že prej objevili na Skalici pěknou zachovalou studnu s úplně čistou vodou. Tuto neděli konečně máme s Hankou čas a tak plán ponoru je jasnej jako facka. Máme sraz na pumpě nad Slapama, já jedu s juniorem, přidávají se k nám ještě Romana s Kubou. Místo ponoru je daný, dojedeme až nakonec cesty, která končí ve vodě u přístaviště parníků. Rychle připravit cajky a hurá do vody. Jdeme ve čtyřech, junior dělá hladinovou podporu, paří na mobilu:-). Viditelnost je přímo luxusní, počítám tak šest metrů, po chvilce narážíme na zídku pod kterou to padá do hloubky. Studna má bejt na plošince v sedmi metrech a tak se vracíme, po chvilce ji nalézáme. Párkrát ji vyfotím a pak zalézám dovnitř, padám po nohách dolů a snažím se to moc nezkopat, po chvilce vidím bahnité dno s plastovým kýblem. Vyfotím ho a sunu se pomalu zpět nahoru. Tam už na mě čekají ostatní a jdeme na další průzkum. Spadneme až do třiceti metrů a pak plaveme zpět. Potkáme malýho sumečka a hromady harampádí. Hlavně sudů je tu požehnaně, asi nějaký pohřebiště nepohodlnejch podnikatelů… Vracíme se zpět ke studni, která se mezitím pročistila, teď ji jde prozkoumat Hanka. Zaleze do ní a po chvilce jde nahoru jenom sloupec bordelu a bublin, vypadá to jako wellikej čoudící komín:-). Po chvíli vyleze spokojená ven a jdeme to kolem dokola ještě jednou prozkoumat. Po hodině lezeme spokojený z vody. Poklidíme věci a vytáhneme grill, ale něco nám k němu chybí, to nejdůležitější, uhlí! Já hlava děravá jsem ho zapomněl doma. Pošleme Juniora na průzkum do kempu a ten se po chvilce vrací s plným pytlem, supeer, konečně si můžeme ogrilovat dobrůtky po vydařeném ponůrku:-). Akorát to neuvidíte, protože než to někdo vyfotil tak jsme to zbaštili:-). Tak aspoň popis-grilovací hermelíny, vinné klobásky, hambáče a nakládaná krkovička alá Lídl.:-). Byla to hezká neděle. Zdraví vás kosatka Willy.


27. 4. - 1. 5. 2018 Prosluněný Pag

Po dvou parádních Barakudích akcích na Pagu, kdy jsem se zde trošku trápil s kurzíkem, jsme plánovali zahájit zde sezónu i letos.
Po několika nadšených příslibech a smutných odřeknutí, vyrážíme namočit wentily s Kačenkou. Celý článek zde.

30.  3.  2018 Bílá sobota na slapské náplavce

Rozruch nám založil skupinu na nějaký tý chytrý aplikaci v telefonu. Tak velká radost to byla, že jsme to museli oslavit ponorem. Oslava to byla pořádná, jelikož se nás u vody sešlo fůra. Šest potápek a tři raubíři nad hladinou. A k tomu nesmím zapomenout, že ačkoli Doktor nemohl přijet, poslal za sebe aspoň automatiky. Tom děkuje, dýchalo se dosyta :-). Voda ve Slapech vystoupala a s trochou optimismu jsme tipovali, jaká bude parádní viditelnost. A taky že ano. Rozdělili jsme se do tří skupinek a všichni si na závěr chválili parádní vodu. Kupodivu byla voda i ve všech třech směrech řádně ledová :-). Ale to předbíhám… Největší nedočkavci Honha s Rozruchem mizí pod hladinou, ještě když Tom zkouší v plné zbroji stopovat okolo projíždějící auta. Doba, kdy jsme z auta ušli dva kroky a byli jsme ve vodě, je pryč. Procházka k vodě je sama o sobě zážitek, nelze se tedy divit jeho snaze o ulovení vozu :-). S Tomem kontrolujeme, co funguje a co méně, mezi tím již Willy bere kamarádku na Slapskou exkurzi. Máme zkontrolováno a hurá pod vodu. Míříme směrem k hrázi. Šmejdíme po atrakcích a kocháme se Slapskou pohodou. Potkáváme krásného candáta a dva kamarádské kapry. V 30 minutě a v 30 metrech se otáčíme a jdeme na rybičky. Trochu jsme doufali, že potkáme pár rybiček, ale pod hladinou bylo docela pusto. Po chvíli si s Tomem ukazujeme, že nám promrznuté ruce již stačí a jdeme se podívat na vzduch. U auta již ostatní odstrojují, tedy až na Rozrucha. Ten se jen tak nevzdá a těch 100 minut mít na počítači prostě musí :-). S welikou radostí zjišťujeme, že nikdo moc nespěchá a bude i zakončení v hospůdce. Naštěstí měli v Buši dostatečně velký stůl a Rozruch ještě větší chuť na focení kulinářských specialit. Díky wšem za krásnou sváteční sobotu. Tak zase příště !!!

26.  2  -  12.  3.  2018 Filipíny

Začalo to nenápadně - Hanka mě píše z hor, jestli nepojedeme přece jenom někam na výlet do tepla? Proč ne, odepisuji, a hned druhý den volám Jurovi Katrušákovi, jestli má ještě volno na Filipíny. Vše zjistím a obratem zavolám. Celý článek zde.

11.  3.  2018 Podledové jaro na Lomečku

Letošní zimu se zrovna s reporty pytel neroztrhl, prostě se nám přes příslib průzračných vod příliš nedařilo namočit. Obzvlášť pod led jsme se těšili, ovšem ne a ne vyrazit. A tak jsme podledovou sezonu zahájili v den, kdy sluníčko hřálo, ptáci zpívali a jaro už mělo našlápnuto na své vládnutí. Brzy ráno vyzvedávám Honhu a společně s Kačkou a Pájou vyrážíme na cestu. Rozruch s Lucinkou k nám nasedá na Ořechu a frčíme směr Mrákov. No „vyzvedávám“ a „nasedá“ je trochu nepřesné. Již v Benešově jsem předal řízení Honhovi a intenzivně se věnoval střízlivění. Rozruch štafetu u volantu převzal sotva nasedl :-). Lomeček nás vítá zamrzlou hladinou a jasnou oblohou. Pozdravíme se se Zdeňkem a děti zkouší nové dřevěné bůhvíco :-). Samozřejmě také se již těší do roury. Dlouho se nezdržujeme, za chvíli již lezeme do vody. Rozruch se tradičně ujímá cívky. S Honhou ho následujeme. Nejprve míříme k rouře za dětmi. Blesky září z obou stran, blbneme my i oni. Po chvíli pokračujeme dál a vplouváme do rybího království. Kapři, hejna tolstolobiků, štiky i jeseteři, prostě paráda. Honha po půlhodince ukazuje zmrzlé ruce. Doprovázíme ho k díře a pak znovu hurá za rybkami. Hrajeme si s jesetery a proháníme štiky. Nezapomenu ani na klepání do ledu a pozorování bublinek. Prostě vše, co pod led patří :-). Čas a vzduch v lahvích je neúprosný, k tomu i trochu zima zalézá pod nehty. Vylézáme z vody a sluníčko nám rozehřívá údy. Zatím co my usycháme, Pavlík s holkama kopají na břehu do ledu. A stalo se co se stát muselo, Pája po pás ve vodě a vidím Honhu poprvé rozzlobeného. Do restaurace v Domažlicích náš nejmenší kráčí v trenkách a Rozruchově mikině :-) Svíčková ho rychle vyléčila z mrazivého leknutí a i my ostatní si užíváme výbornou dekožranici. Lomeček tradičně nezklamal. No hlavně že jsme ten led stihli :-).

18.  2.  2018 Willičín (Foto z nadvody od Františka Haase zde)

Letošní první podlední potápění padlo na Miličín, přejmenovaný naším týmem na Willičín. Akci svolal Dr. Kozel, kterej byl nejvíc lačnej se někam podívat po led. Po jednom se scházíme na lomu, kde panuje opravdová zima. Čerstvě napadanej sníh nedovolí vyjet tradiční cestou až k lomu, teda až na jedno auto! Můj podceňovaný a všemi vysmívaný Dustřík tam vyfrčí jako nic, prostě Rumunská Dacie prostě nemůže zklamat:-). Ostatní to vezmou oklikou ke hřbitovu a zbytek cesty si cajky odnesou v teplejch. Našeho podledního výletu se účastnil i fotograf František Haase, aby to vše zdokumentoval. Vysekáme díru, jdeme se rychle strojit a šup do hlubin. Viditelnost nás moc nenadchla, ale i tak se nám tu líbí. Objedeme všechno harampádí, které se pomalu ale jistě postupně rozpadá, potkáme i pár wokounů, kteří ale hned zdrhnou. Pak se jdeme škrábat ven, což je horší, než tam spadnout:-). Nějak se postupně všichni vyškrábeme a jdeme balit věci. Ještě probereme ponor, vypijeme horký dekompresní čaj a frčíme domů do tepla. Byla to hezky strávená neděle. Zdraví vás kosatka Willy.

20.  1.  2018 Žernovka

Po několikadenním dohadování kdo kdy nemůže jsme se shodli s Hohnou na sobotním dopoledni a vyrazili na ponor směr lom Žernovka. Na místě jsme měli sraz s kamarády z DiveTravel. Setkání to bylo vlastně jen na suchu, jelikož kvůli zapomenutým klíčům a závaží jsme z vody vylejzali dříve, než došlo k jejich zanoření :-). To ale předbíhám. Zima mírně pod nulou nás hnala při strojení. Spěchali jsme se z mínus 4 ochladit do vody teplé plus 4. Prostě příjemných 8 stupňů rozdílu :-). S Honhou nejprve obkroužíme lom v 10 metrech a následně se vydáme někam do středu. Ačkoli je lom mělký, je s každým metrem hloubky vidět hůř a hůř. Není to sice hmatovka, ale od zimního potápka jsme čekali větší viditelnost. Po chvíli se od sebe oddělujeme a každý si jdeme fotit jiný chuchvalec kalu. V 40 minutě mne to již nebaví a stoupám do cca 6 m, kde je vidět o poznání více a chvílemi dokonce paprsky sluníčka vytváří zajímavé obrazce. Za chvíli potkávám maličkou štiku. Střídavě ji pronásleduji a fotím. Dlouho jí to nebaví, ovšem přivede mne ke dvěma svým o poznání větším kamarádkám. Ty už jsou zvyklé fotomodelky. Nebojí se zapózovat objektivu, až přemýšlím, zda je to náhodou nebaví víc než mne :-). Uběhne hodinka a přestávám cítit prsty. No nic, je čas se rozloučit a vyrazit na souš. 67 minut ponoru bylo tak akorát, abych měl co rozmrzat. Při stoupání po schodech se akorát míjím s Rendou, skákajícím do vody. Parádní dopoledne jedeme ještě s Honhou probrat nad talíř tomatové polévky v blízké hospůdce.
 

 2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005

STAT LKPM

.